Úvodem pár slov o mně....
Narodil jsem se v roce 1964, v Bratislavě. Od malička byla příroda místem, kde jsem se cítil nejlépe. Nejdříve to byly lesy Malých Karpat a později, když jsem objevil kouzlo horolezectví, Vysoké Tatry, kde jsem jako chlapec z nížiny trávil hodně času. Později to byl Kavkaz, Alpy a nakonec i Himaláje. Díky své práci reportéra jsem pochodil svět křížem krážem, viděl jsem války, utrpení, ale i radost jednoduchých lidí, mezi kterými se cítím nejlépe.
Vrcholem byla moje Cesta kolem světa za osmdesát dní. Vždy mě doprovázel fotoaparát či kamera.
Kreslit a malovat jsem začal v útlém věku.
Navštěvoval jsem víkendový ateliér Júlia Kollera. Vzhledem k náročnosti mé práce, dlouhé roky na systematickou tvorbu nebyl čas ani klid.
To se však změnilo.
Před čtyřmi lety jsme se spolu s mojí přítelkyní Tinkou přestěhovali do domku na samotě v divočině Muránské planiny a zde se mi otevřel můj barevný svět, který jsem dlouhá léta nosil ve svém srdci.
Pastýři, dřevorubci, prostí a skuteční lidé z hor, to je nyní můj svět a moje inspirace. Svou tvorbu charakterizuje jako insitnou, i když vychází z reálné krajiny a lidí v ní, já zaznamenávám to co se odrazí z mého nitra.
Země a lidé v ni jsou odrazem mé duše ... takto to vidím já .... a věřím, že v každém obraze kousek ze mě zůstane ......
A teď pojďme hledat cestu.....
Určitě neřeknu nic nového, ale základem všeho je řemeslo.
V případě jakéhokoliv výtvarného projevu by měl člověk nejdříve zvládnout kreslení. Na nakreslení člověka, stromu, koně či psa, netřeba nadání od boha, stačí jen najít si předlohu, vzít tužku, papír a kreslit. To je to základní řemeslo, i truhlář se nejprve musí naučit odříznout desku pilkou, zatlouct hřebík .... nejdříve udělá sto jednoduchých polic a až časem začne přemýšlet o složitém nábytku.
Totéž platí i o malování. Myslím, že řemeslo dokáže zvládnout každý, kdo chce a je dostatečně vytrvalý. No a už se blížíme k té cestě, tedy lépe řečeno k jejímu hledání.
Dnešní doba je velmi rychlá, každý chce všechno a nejlépe hned.
Na internetu jsou stovky návodů, jak se naučit malovat. Jistě, určitě neuškodí se na ty videa dívat, zvlášť pro samouky, mezi které se počítám i já. Mají svou hodnotu, zvláště v úplných začátcích, ale pokud to myslíte vážně, vedle každodenního malování třeba i hodně přemýšlet, možnosti výtvarného projevu jsou prakticky neomezené, a proto je najít si to své, hodně těžké.
Nebudu mudrovat a řeknu jak to dělám já.
Čtu všechno o výtvarné tvorbě co najdu, dívám se na obrazy, přemýšlím a maluju. Žiji na Muránské planině v divočině. Setkávám se s lidmi z hor, z planiny, a proto jsem se rozhodl, že i moje tvorba musí být taková, jako prostředí ve kterém žiji. Vymyslel jsem si cyklus Lidé z planiny.
Za rok jsem namaloval 40 obrazů. Nejdříve to byly oleje, ale postupně jsem přešel na akryl, protože maluji ve vrstvách a akryl mi vzhledem k rychlému schnutí vyhovuje více.
Našel jsem svou cestu, nikoho nekopíruju, nazývám ji insitní, protože nemám rád omezení a pravidla... Insita, to je svoboda, reálných lidí a krajinu přizpůsobuji svým představám, nepotřebuji malovat čistý realismus, na to mám fotoaparát či kameru ...
Nejdůležitější je pro mě to, že při každém novém obraze, prožívám radost a vzrušení, cítím, že se posouvám dál a že ta moje cesta mi dává jasný směr....
Tak a to je asi tak všechno, co jsem chtěl napsat, nehodnoťte to prosím příliš přísně .... malování je radost a mělo by být velmi osobní.
